Scénáře pro veličiny v krátkém časovém kroku

Modelování dopadů změny klimatu v případě problémů vyžadujících kratší než denní časový krok, je metodicky nejméně prozkoumané, nicméně velmi relevantní, zejména pro městskou hydrologii, modelování eroze atp. Přehled současného stavu poznání a používaných metod pro modelování dopadů změny klimatu v kontextu městské hydrologie udává např: Willems et al. 2012.

Použití klimatických modelů není v současnosti doporučováno, kvůli systematickým chybám a nedostatečné validaci. Obecně je akceptován názor, že klimatické modely nejsou schopny spolehlivě simulovat stavové veličiny (především srážky) klimatického systému v kratším než denním časovém kroku. V praxi se uplatňuje několik přístupů k tvorbě scénářů změny klimatu v krátkém časovém kroku.

Citlivostní analýza

Vzhledem k tomu, že v případě srážkových extrémů je jedním z nejpodstatnějších zdrojů nejistoty přirozená variabilita, je možné při volbě mezí pro citlivostní analýzu vycházet z analýzy variability.

Disagregace denních scénářů změny klimatu

Standardními postupy jsou získány scénáře změny klimatu v denním kroku. Tyto scénáře jsou dále disagregovány do kratšího časového kroku. Předpokladem pak je, že vztahy napříč časovými měřítky jsou stejné v pozorovaných datech i v podmínkách změněného klimatu. Alternativou může být úprava disagregačních vztahů např. za účelem dosažení vyšších krátkodobých intenzit apod.

Nepřímé metody

Nepřímé metody umožňují relativně jednoduše překlenout rozdíly mezi časovými (i prostorovými) měřítky. Principem je hledání vztahu mezi prediktorem (často denní srážky, charakteristiky atmosférické cirkulace apod.) a prediktandem (hodinové srážky). Často jsou využívány obecné regresní vztahy vyjádřené např. pomocí umělých neuronových sítí nebo zobecněného lineárního modelu.