Přirozená variabilita

Přirozená variabilita vstupuje do modelování klimatu na několika úrovních a pro některé veličiny je jedním z nejvýznamnějších zdrojů nejistoty. To platí zejména pro extrémy. Nejistota spojená s přirozenou variabilitou je důsledkem (přirozené) dynamiky klimatického systému, tj. řada veličin uvažovaných v klimatologii je značně proměnlivá nejen v měřítku hodin či dní, ale i let či desetiletí. Zároveň mohou být hodnoty některých veličin značně proměnlivé i pro relativně blízké stanice aniž by bylo možné rozdíly jednoznačně vztáhnout např. k rozdílům v nadmořské výšce. Při modelování dopadů změny klimatu se přirozená variabilita podílí zejména na nejistotách spojených s:

počátečními podmínkami simulace klimatického modelu a modelu dopadů – tj. výchozími hodnotami stavových veličin modelu – zejména u klimatického modelu mohou mít podstatný vliv
výpočtem jakýchkoliv charakteristik – např. průměrů veličin, ale zejména charakteristik spojených s extrémními jevy
odvozením prostorových průměrů časových řad z bodových měření