Adaptační opatření

Za adaptační opatření považovat v podstatě jakoukoliv úpravu, která vede ke snižování zranitelnosti vůči dopadům klimatické změny. Návrh adaptačních opatření může vyplynout z analýzy inovací a nových technologií, které jsou aktuálně dostupné. Dalším zdrojem inspirace mohou být opatření přijímaná v sousedních oblastech nebo např. poznatky z vědeckých konferencí věnovaných dané problematice. Kromě opatření pro eliminaci následků nebo snížení pravděpodobnosti výskytu nepříznivé události související s identifikovaným nebezpečím je rovněž vhodné navrhovat opatření, která vedou k přenesení rizika na jiné organizace (např. pojištění) (Johnstone et al., 2009).

Rozdělení adaptačních opatření

Adaptační opatření je možné klasifikovat dle různých hledisek.

Podle úrovně jejich zavádění můžeme rozlišovat adaptační opatření:

• místní (efekt opatření na konkrétní vodní útvar, obec, konkrétního uživatele vody),
• regionální (efekt opatření na území dílčího povodí, kraje), národní
• s celoevropským působením nebo působením v měřítku mezinárodního povodí.

Dále je možné opatření rozdělit dle jejich charakteru na:

• opatření legislativní a institucionální, která jsou implementována formou přijetí právního předpisu,
• opatření pro zvyšování adaptační kapacity (např. informační a výukové programy),
• opatření organizační (např. změny v charakteru řízení, změny ve způsobu hospodaření na ploše povodí atd.)
• opatření strukturální, která vyžadují realizaci staveb a jiných technických zásahů.

Dále můžeme opatření rozlišovat podle jejich zaměření na:

• opatření proti přímým dopadům klimatické změny,
• opatření proti nepřímým environmentálním dopadům
• proti nepřímým socio-ekonomickým dopadům klimatické změny.

Rozdělení adaptačních opatření je možné provést i na základě hospodářského odvětví, ve kterém je adaptační opatření primárně uplatněno. Dále můžeme opatření rozdělit na opatření pro zmenšování požadavků a na opatření pro zmenšování účinků extrémních klimatických jevů (Hanel et al., 2011). Podstatným hlediskem při sestavování adaptační strategie je hledisko načasování uplatnění daného opatření. Podle tohoto hlediska je možné rozlišovat opatření:

• preventivní,
• opatření na zvyšování odolnosti systému,
• opatření přípravná,
• opatření operativní přijímaná během nepříznivé události
• opatření obnovy přijímaná po skončení nepříznivé události.

Komplexní adaptační strategie by měla zahrnovat různé typy opatření napříč kategoriemi – od legislativních až po strukturální opatření, od preventivních až po opatření obnovy.

Preventivní adaptační opatření

Příkladem preventivního opatření je vypracování plánu pro zvládání sucha a nedostatku vody pro oblasti zranitelné vůči suchu nebo plánů pro zvládání povodňových rizik. V souvislosti s ochranou vydatností vodních zdrojů představuje preventivní opatření např. zavádění technologií šetrných na spotřebu vody pro závlahu v zemědělství.

Opatření pro zvyšování odolnosti systému

Opatření pro zvyšování odolnosti systému patří např. pěstování na odrůd odolných vůči suchu, zvyšování druhové diverzity v lesnictví, stavební úpravy na tělesech hrází vodních nádrží pro snížení pravděpodobnosti přelití, propojování vodárenských systémů, tak aby byly alespoň částečně zastupitelné při zajišťování dodávek vody, posilování stávajících vodních zdrojů zajištěním zdrojů nových aj.

Opatření přípravná a operativní

Patří sem např. uplatnění výstražných informačních systémů, výstavba mobilních protipovodňových hrazení, evakuace obyvatel, operativní řízení odtoku z nádrží, zajištění provozu záložních vodních zdrojů nebo nouzové zásobování vodou během období sucha aj.

Opatření obnovy

Zahrnují např. zpracování dokumentace k proběhlé extrémní události, obnovu infrastruktury s ohledem na zkušenosti získané z průběhu extrémní povětrnostní události, programy pro zajištění finanční podpory pro postižené oblasti atd. Adaptační opatření by neměla zhoršit stav vodních útvarů, resp. by měla sloužit k dosažení stanovených cílů! Jaké kroky podniknout, když návrhy adaptačních opatření mají dopad na cíl dosažení dobrého stavu? Pokud neexistuje možnost, která je z hlediska životního prostředí vhodnější, je nutné podniknout všechny proveditelné kroky ke zmírnění dopadů zvoleného adaptačního opatření.