Úvod

Proces plánování v oblasti vod se v současné době řídí vodním zákonem (254/2001Sb.), jenž reflektuje ustanovení přijatá na evropské úrovni v Rámcové směrnici o vodách. V rámci tohoto plánování byl v roce 2007 schválen Plán hlavních povodí a následně v roce 2009 vypracovány plány oblastí povodí. Vodní zákon ukládá aktualizaci plánů povodí v šestiletých cyklech. Při návrzích a posouzení účinnosti opatření v těchto aktualizacích, měl by být zohledněn vliv změn klimatu. Přestože na evropské úrovni existují obecná doporučení, jak uvážit důsledky očekávané změny klimatu při vodohospodářském plánování, konkrétní metodika použitelná v naší republice není dosud vypracována.

V České republice vzniklo několik dokumentů zabývajících se dopadem změny klimatu na vodní hospodářství – zejména „Metodika posuzování dopadů klimatické změny a navrhování adaptačních opatření ve vodním hospodářství“ (Mrkvičková, 2012), „Odhad dopadů klimatické změny na hydrologickou bilanci v ČR a možná adaptační opatření“ (Hanel et al., 2011) a „Možnosti zmírnění současných důsledků klimatické změny zlepšením akumulační schopnosti v povodí Rakovnického potoka (pilotní projekt)“ (Kašpárek et al., 2011). Žádný z těchto dokumentů podrobně neřeší metody tvorby scénářů změny klimatu a spíše počítá s tím, že jsou tyto scénáře v nějaké formě dostupné.

Předkládaná metodika shrnuje zásadní principy posuzování dopadů změny klimatu ve vodním hospodářství a vodohospodářském plánování. Cílem této metodiky je napomoct korektnímu vyhodnocení dopadů změny klimatu a zároveň zjednodušení implementace požadavků na vyhodnocení a zohlednění dopadů změny klimatu v plánech povodí. Metodika vznikla v rámci projektu „Podpora dlouhodobého plánování a návrhu adaptačních opatření v oblasti vodního hospodářství v kontextu změn klimatu“ financovaném Technologickou agenturou České republiky. Metodika i referenční scénáře v podobě rozsáhlé sady datových produktů jsou dostupné na rscn.vuv.cz/rscn.